Historie lékárny

Palác Mladotovský - Faustův dům

Na místě dnešního objektu se patrně od konce 13. století nacházel gotický dvůr Opavských vévodů s palácem, o němž první zmínky pocházejí ze 70. let 14. století. V období husitských válek přešel dvorec do majetku novoměstského rychtáře a ve 40. letech 15. století byl opavskými vévody zastaven dosavadnímu správci, novoměstskému radnímu písaři Prokopovi. Po jeho smrti se v držení vystřídala řada majitelů, mezi nimiž se na konci 16. století objevil i E. Kelly, proslulý anglický alchymista na dvoře císaře Rudolfa II. (1576 - 1611). Dům prodělal v období kol. roku 1618 pozdně renesančí přestavbu a když jej v roce 1721 zakoupil rytíř Ferdinand Antonín Mladota ze Solopysk, uskutečnily se v letech 1736 - 1750 vrcholně barokní úpravy (snad podle projektu F. M. Kaňky) a následně, v období po roce 1769, bylo ve slohu pozdního baroka podle projketu A. Schmidta upraveno zadní křídlo pro faru u chrámu sv. J. Nepomuckého Na Skalce. V roce 1838 byl dům zakoupen pro Ustav hluchoněmých, který zde setrval až do roku 1902, kdy byl přeložen na Smíchov. Dům koupila sousední Všeobecná nemocnice a postupně vystřídal funkce nemocniční, lékárenské, laboratorní, administrativní i ubytovací. Ze sousedního domu čp.501 sem byla přestěhována lékárna magistra Ditricha, která byla v roce 1905 převzata do správy nemocnice a stala se ústavní lékárnou. V roce 1945 za anglo-amerického náletu byl palác vážně poškozen, následně rekonstruován a v letech 1969 - 1975 se uskutečnila celková rekonstrukce. Roku 1951 došlo k znárodnění všech lékáren a převzetí do zřízeného národního podniku Medika. Toto zařízení postupně přešlo do Lékárenské služby. Lékárna se rozšiřovala až do 80 místností paláce. Veřejná lékárna je zde od roku 1994, objekt dále využívá Všeobecná fakultní nemocnice.

Nárožní dvoupatrový palác svírá svými čtyřmi křídly obdélný dvůr. Hlavní průčelí směřuje do Karlova náměstí a jeho fasádě dominují střední risalit, polygonální věž nárožního arkýře, jednoduché a zdvojené pilastry vysokého řádu, edikulový portál se zdvojenými pilastry, ve střešním prostoru atika, volutový štítový nástavec s trojúhelným štítem nad risalitem a dva segmentové štíty. Převládají do dvojic sdružená okna, věž má okna jednoduchá, pouze v jejím přízemí a po bocích portálu se nacházejí malá kulatá okénka. Okna v 1. patře nesou půlkruhové a trojúhelné nadokenní římsy. Fasádě východního průčelí vévodí lichoběžníkový a trojúhelný střešní štít. Fasádě západního průčelí pak dominuje nárožní věžice, risalit s pilastry vysokého řádu, trojúhelným střešním štítem nad ním a trojúhelnými vikýři po bocích, a edikulový portál s kosými sloupy. Půlkruhové okno v 1. patře nad portálem nese složitě modelovanou nadokenní římsu, ostatní pravoúhlá okna tamtéž nesou římsy segmentové. Na dvorních fasádách si zaslouží pozornost risalit hlavního křídla s pilastry vysokého řádu a štítovým nástavcem a dřevěná veranda ve 2. patře téhož křídla. Celý objekt kryjou mansardové a sedlové střechy.
V suterénu hlavního křídla se dochovala dvojice gotických sklepů, místnosti v přízemí si zachovaly renesanční a barokní klenby, patra jsou plochostropá. Do pater hlavního křídla stoupá tříramenné a do pater západního křídla dvouramenné barokní schodíště.

Palác získal svůj název Faustův dům díky několika svým majitelům, kteří měli velkou zálibu v přírodních vědách, chemických pokusech a alchymii. Prvním z nich byl již opavský vévoda Václav v 1. polovině 15. století, dále na konci 16. století císařský dvorní alchymista E. Kelly a konečne rytíř Ferdinand Antonín Mladota ze Solopysk a jeho syn Josef Petr, kteří si díky svým pokusům vysloužili pověst spolčenců s ďáblem. A právě kvůli těmto "podivínům" byla do tohoto domu situována pověst o Faustovi, který měl pakt s ďáblem. K domu se také váže nález koster sedmi zazděných koček. Kdo a proč to udělal?

Doktor Faust

Doktor Faust, postava tak známá, z literatury, z divadel i z pověstí, z písní, pořekadel, lákala ku sebrání a zpracování zkazek o jeho dobrodružném životě, zápisu ďábelském a hrozné smrti jeho, o mukách pekelných. Literatura Faustovská vzrostla již od století XVI. v celou knihovnu a vyžadovalo by to zvláštního studia, kdybychom se chtěli rozhlédnout po všech skladbách, věnovaných Faustovi snad ve všech literaturách světových.

Pověst o čaroději Faustovi byla u nás známá již na začátku věku XVII., a snad již dříve. Není pochyby, že byla k nám zanesena četbou německé historie o Faustovi. Aspoň r. 1610 vypravuje kněz Havel Žalanský o čarodějích a při tom vyklouzla mu z péra zmínka o životě a smrti kouzelníka Fausta "Čarodějníci tak dlouho pekelné své mistrovství provodí, až potom od mistra svého satana udáveni aneb s tělem i s duší vzatí bývají, jako Faustus a jiní jemu podobní.". Po knize staročeské o Faustovi bylo v dalších letech všecko pátrání marno. Teprve r.1887 upozornil Ferd. Menčík článkem "První kniha o Faustovi". Jungmann znal vydání z r.1611 a uvádí v Historii Literatury České IV.: "Historia o doktorovi Janovi Faustovi, čarodějníku, v Praze, 1611; v 12°, od Mart. Carchesia, jinak Krausa z Krausenthalu". Odkud má název, viděl-li knížku, neudává. Další zmínka ve objevila v roce1893, Květy,II., str. 340-344. V článku vedle jiného bylo srovnání shodných pověstí o staročeském čaroději z doby Václava IV., Žitovi, z Dubraviovy kroniky a pověstí o Faustovi, v tomto vydání staročeském z roku 1611.